Historie piva

Pivo, tento božský pěnivý nápoj a naše velká chlouba, považujeme my, Češi, za svoji doménu. Rozhodně jsme to však nebyli my, kdo se může za vynálezce zlatavého moku považovat.

A také není pravda, že by byl tento nápoj stár nejvýše několik století. Obecně dnes historikové za vynálezce tohoto geniálního pěnivého pití považují starověkou civilizaci Sumerů, existující v období 4.000 – 2.000 let př.n.l. mezi řekami Eufrat a Tigris. Samozřejmě se nejednalo ani zdaleka o pivo dnešní podoby, tedy s řízeným kvašením, vypracovanými recepturami, důrazem na chuť, barvu, pěnu nebo správné vychlazení. Nejednalo se ani o pivo, jehož základní surovinou byl dnešní chmel, Žatecký poloraný červeňák ještě  neexistoval, stejně jako samo město Žatec, proslulé jeho pěstováním. Chmel do výroby piva zařadili o něco později staří Babyloňané, zhruba ve 2.tisíciletí př.n.l. Také další nezbytná surovina, ječmen nebyl u počátku zrodu dnešního lahůdkově hořkého nápoje. Dá se spolehlivě dokázat, že prapůvodem piva byla zkvašená pšenice.

Přímo za vznikem stála, jak už to u geniálních vynálezů bývá, náhoda. Ať už se jednalo o to, jestli někdo nechal chleba venku a napršelo
do něj, nebo někdo dal chléb nemocnému do vody, či se tak stalo omylem v pekárně, je jisté, že opojné účinky piva byly okamžitě zpozorovány a vývoj v tomto překrásném oboru nabral okamžitě strmý růst až do dnešní podoby, kdy správně vyráběné, ošetřované, podávané i užívané pivo můžeme považovat za luxusně chutnající nápoj, prostě pivo jako křen!

Dříve než byl do výroby piva zaveden dnes neodmyslitelný chmel, dosahovalo se v nápoji požadované hořkosti například pražením okoralého chleba. Většinou se používal chléb ječný, a proto je dnes ječmen další nedílnou součástí při výrobě piva. Pivo také nemělo pivní pěnu a nefiltrovalo se, bylo silně zakalené. Zajímavostí je, že už Chammurapiho zákoník, tedy zhruba v polovině 2.tisíciletí před naším letopočtem počítal s nepoctivými hospodskými, ale i výrobci piva, kteří byli zákonně trestáni mácháním ve vodě. Tento obyčej byl, jak víme prováděn na hostinských ještě v raném novověku.

Ve starověku na dlouhou dobu pivo ztratilo své postavení, neboť přednost v té době dostávalo především víno a například Keltové zase pili nejvíc medovinu. Pivu zůstali věrní především Germáni, což jak víme, platí dodnes, neboť právě naši západní a jižní sousedé, tedy Německo a Rakousko, jsou země, které ve spotřebě piva na hlavu naší krásné kotlině konkurují.

Jak však každý Čech ví, v kvalitě musí tyto sousední země ujít ještě dlouhý kus cesty, naše pivo je prostě nejlepší!