Pivní "Prvopočátek"

Pivní prvopočátek

Moje vášeň pro pivo začala v podstatě už v dětství, psal se rok 1983, ne však samotným pitím, ale sbíráním pivních etiket. K tomu jsem se dostal díky o 7 let staršímu bratrovi Oldovi, který tehdy čerstvě plnoletý už s ochutnáváním piva začal koketovat a taky vést debaty s otcem. Při jedné z nich, kdy táta velebil 12° Prazdroj a její nezaměnitelnou chuť, napadlo bratra, že tatíka napálíme a podstrčíme mu běžné pivo (tehdy buď Brumov, Olšavan nebo Jarošov) s etiketou od Prazdroje.

Plán je plán, tak jsme se jali jej uskutečnit a tím došlo na odlepování a následné přelepování etiket. Jak tato “bouda” dopadla netřeba zdlouhavě povídat - tatíček samozřejmě nepoznal nic a se slovy “Prazdroj je prostě Prazdroj” rozpoutal neutichající salvy smíchu u mě, bratra a následně taky maminky, která byla obratem o “podrazu” zpravena :-) No a tím započala má sběratelská vášeň, trvala zhruba do plnoletosti, kde logicky přeskočila ve vášeň v pivní lektvar samotný … Sbírka etiket stále ještě existuje, což už bohužel nejde říct o plzeňské 12°, která tehdy byla opravdovou, poctivou a skutečnou dvanáctkou, což bylo jasně uváděno i na tehdejších etiketách. Dnes je to díky nepřehledným a zavádějícím legislativním opatřením už jen ležák na nižší hranici dané stupňovitosti EPM (ležáky = 11°-12.99°), dle posledních dostupných zdrojů konkrétně 11,69°.

Pivní profesní začátky

Od vojny uběhla dlouhá doba, během které jsem měl i šestiletou zkušenost s německem a tedy i jejich pivy. Nicméně přišel rok 2006 a můj profesní začátek u piva. Nastoupil jsem jako OSVČ pracující coby obchodní zástupce pro pivovar Starobrno, resp. nadnárodní společnost Heineken ČR. Byla to fajn práce a hlavně poznávání do té doby nepoznaných věcí, jako je vaření piva samotné, suroviny, receptury, distribuce, logistika apod.

Nejlepší na tom ale bylo to, že jsem jako parta obchodních zástupců byli bráni na exkurze nejen do kmenových pivovarů, tedy Starobrna a Hostanu, ale hlavně do jiných, malých a středních jako Primátor, Rebel, Chodovar, Ježek, Bakalář aj. Tehdy jsem si myslel, že tato společnost HČR koná v dobré víře a české pivo pro ni není jen pouhý byznys. Jenže v oněch malých pivovarech jsem viděl, že jde pivo dělat líp a poctivěji.

Poznal jsem totiž HGB procesy vaření, tedy zrychlené a dle mého mínění nepoctivé pivovarnictví. Z pozice OZ jsem dostal nabídku na práci v Trade marketingu v době, kdy HČR akvíroval pivovar Krušovice a společnost Drinks Union (pivovary Zlatopramen, Březňák, Louny, Dačický a Jarošov) v roce 2008. Práce to byla zajímavá, v Praze, ale poznatky smutné.

Už si to nepamatuji přesně, ale myslím, že ještě ve stejném roce společnost HČR zavřela ty krásné, poctivě vařící pivovary - Hostan Znojmo, Louny, Jarošov a Dačický Kutná Hora, a k tomu i Zlatopramen. Holt prachy jsou prachy, ty značky jim zůstaly, dělají je dodnes v těch zbylých velkých pivovarech a lidem kteří v těch zavřených pivovarech pracovali, mnohdy spoustu let, ale i lidem v místech, kde sídlily, zůstaly oči pro pláč a možná jim občas tečou slzy ještě teď. V těch letech jsem poznal taky několik sládků a i podle jejich slov se v nadnárodkách kvalita a pojem české pivo rychle vytrácí. V HČR jsem pracoval do srpna roku 2013, ale už delší dobu jsem přemýšlel, co a jak dál, až má mise u ní skončí.

A zrodil se nápad ...